Rozhovor z brankoviště minulé sezóny

Martin konečný

Minulá sezóna je za námi. Jak bys ji z pohledu brankáře zhodnotil?

Začátek sezony rozhodně nehodnotím dobře, protože to v Kanadě nevyšlo a bylo to pro mě velice těžké období a situace, kterou jsem nikdy předtím nezažil. Ale jakmile jsem dostal příležitost v Brodě, tak i přes těžkou sezonu jsem si odbyl první sezonu mezi muži, ve které jsem získal spoustu cenných zkušeností.

Na který zápas z loňského ročníku vzpomínáš nejraději a proč?

Asi na zápas v Kroměříži, protože to byl teprve můj druhý zápas sezony a navíc derby. Vyhráli jsme a naši fanoušci nás neskutečně hnali dopředu. Byla to jednoznačně nejlepší atmosféra na venkovním ledě, před jakou jsem zatím ve své kariéře měl šanci hrát.

Co ses během uplynulé sezóny naučil nebo v čem ses podle sebe nejvíc posunul?

Sezona pro mě nebyla vůbec jednoduchá, protože jsem v takové situaci ještě nikdy nebyl. Stal jsem se mnohem odolnějším v hlavě a donutila mě makat ještě o něco víc během sezony, než na co jsem byl zvyklý. Také jsem se naučil pracovat s obrovským počtem fanoušků na stadionu.

Po odchodu loňské jedničky zatím nevíme, jak to dopadne se složením v brankovišti. Pokud by volba padla právě na tebe, bral bys to jako výzvu a jsi na takovou roli připravený?

Je to obrovská výzva, na kterou jsem ale připravený. Jsem člověk, který má vysoké cíle, a být jedničkou je jedním z nich v každé sezoně. Moc se těším na sezonu a jsem připravený zabojovat o pozici jedničky s kýmkoliv.

Je pro brankáře lepší, když chytá pravidelně, nebo když je mezi gólmany zdravá konkurence?

Myslím si, že je to těžká otázka, protože každý gólman je samozřejmě rád, když chytá co nejvíc. Zároveň ale sám vím, že když mám velkou konkurenci, motivuje mě to k většímu odříkání a tvrdší práci. Osobně je mi to ale asi jedno. Znám své cíle a chci je splnit bez ohledu na to, kdo je v danou chvíli okolo mě.

Klasická otázka :)  - Máš před zápasem nějaký svůj rituál nebo pověru?

Dělám opravdu hodně věcí, ale nazval bych to spíš rutinou. Dřív jsem býval hodně pověrčivý, ale za poslední sezony jsem to lehce změnil, aby to nemělo vliv na mou hru. Prozradím jen to, že večer před zápasem jsem vždycky sám, ráno chodím na procházku se sluchátky, abych si pročistil hlavu, a v den zápasu jím vždy to samé jídlo. Zbytek si nechám pro sebe. 😄

Vnímáš v zápase atmosféru na stadionu nebo se soustředíš na zápas a vše ostatní jde bokem ? 

Prvních pár minut prvního zápasu jsem to vnímal dost, ale hra je tak rychlá, že se vždy zavřu do bubliny soustředění a už to ani moc nevnímám. Samozřejmě naše fanoušky někde vzadu v hlavě trochu vnímáme a celý mančaft to žene dopředu.

Doufám, že nebude vadit, když trochu prozradíme zákulisí. V minulé sezóně jsi měl při děkovačkách s fanoušky občas trochu divočejší styl a nejednou to vypadalo, že se "zmrzačíš" o mantinel. 😃 Potrénoval jsi přes léto i tuto disciplínu?

Takhle jsem nad tím moc nepřemýšlel, ale pak mi někteří členové mojí rodiny řekli, že to vypadá trochu strašidelně. 😄 Děkovačka je z mojí strany vždycky spontánní, ale pokusím se ji trochu zklidnit, aby se naši fanoušci kromě nervů během zápasu netřásli i u mojí děkovačky. 😂

Tak poslední otázka : Máš nějaký vzkaz pro fanoušky Spartaku před startem nové sezóny?

Děkuju za příjemné povídání a už se moc těším, až se všichni sejdeme na zimáku a naši fanoušci nás budou hnát dopředu za zopakováním výkonů z minulé sezony, nebo třeba za ještě větším úspěchem v té letošní. 😊

Jakub Suč 

V minulé sezóně jsi zastával hned dvě role – "třetího" brankáře a kustoda. Jak náročné bylo skloubit obě pozice?

Tak náročné to bylo poměrně dost. Bylo potřeba skloubit to s tréninky a zápasy mé kategorie, následně se školou. V týdnu to bylo náročnější kvůli středečním venkovním zápasům a pozdním návratům na zimák. O víkendu to bylo o něco volnější. Časově náročnější to bylo tehdy, když jsem jel na venkovní zápas jako „dvojka“, kdy jsem musel nachystat kluky, kabinu i sebe.

Co ti minulá sezóna dala po hokejové i osobní stránce?

Po hokejové i osobní stránce si myslím, že mě to posunulo neskutečně. Určitě díky tomu, že jsem dostal od vedení klubu možnost trénovat s A-týmem, kde jsem následně zastával pozici „trojky“. Dalo mi to hrozně moc hokejových zkušeností, které jsem mohl následně zúročit ve své kategorii. Po osobní stránce mě to taky určitě hodně posunulo. V průběhu sezony jsme si hodně sedli s Matějem Smýkalem a Martinem Konečným, se kterými jsem trávil většinu svého volného času a dost mi toho předali jako ti starší. Vím, že to možná moc lidí neví, ale jsem ročník 2009, takže jsem se mohl učit od všech starších ve svém hokejovém okolí.

Máš nějaký moment nebo zážitek z kabiny či ze zápasů, na který budeš nejraději vzpomínat?

Asi nejlepší moment byl ten, kdy jsme vyhráli druhý domácí zápas v play-off proti Znojmu. Byla to neskutečná atmosféra. Určitě budu dobře vzpomínat i na jízdy autobusem zpět z venkovních zápasů, kde mi toho dost předal Michal Šurý, a to jak do osobního, tak i do hokejového života.

Fanoušci často vidí jen dění na ledě. Co všechno obnáší práce kustoda, o čem většina lidí ani netuší?

Pokud se bavíme o cyklu tréninku, tak jde o starání se o hráče. Tím mám na mysli to, že zařizuji, aby měli na trénink nachystané dresy, flašky s vodou a ionťákem, nabroušené brusle, dostatek pásek apod. Když se pak bavíme o zápase, tak je potřeba udělat vše jako na trénink, plus nakoupit ovoce, čokoládu, tatranky, oříšky, nachystat dresy do kabiny a připravit střídačku. Když je venkovní zápas, tak je potřeba vše sbalit do báglů a odvézt na zápas. Té práce je opravdu dost. :) Podle mě si většina lidí neuvědomuje, kolik času to zabere. Každý vidí jen 60 minut zápasu, ale nevidí to před ním a po něm.

Jak teď vidíš svou budoucnost u hokeje ?

Chtěl bych se určitě dál posouvat v gólmařině. Baví mě ale i trénování a pískání hokeje, tak uvidíme, kam mě to zavede. Určitě bych si chtěl splnit svůj malý pomyslný sen a nastoupit tady v Brodě za A-tým ještě v mládežnických letech.