Ahoj Marco 😊
Prošel jsi mládeží ve Vsetíně i Mountfieldu HK a následně ses vydal cestou seniorského hokeje přes Hronov, Valašské Meziříčí, Rožnov až do Uherského Brodu. Když se ohlédneš zpět, která etapa tě jako hráče nejvíc formovala?
Nejdůležitější byla určitě sezona v Rožnově, protože po juniorce v Mountfieldu začal covid a já se na hokej vykašlal. Nějaké dva roky jsem nehrál a pak mě oslovil bývalý trenér, jestli nemám zájem zkusit kraj za Rožnov. Tak nějak jsem zase obnovil kariéru. Nebýt Rožnova, tak možná teď nehraju hokej.
Jsi rodák ze Slovenska, ale prakticky celou svou hokejovou kariéru jsi spojil s českým hokejem. Co tě vedlo k tomu vydat se právě touto cestou a nebudovat kariéru doma na Slovensku?
To je spíš otázka pro taťku než pro mě. Už od mala hraju v Česku a co si pamatuju, tak jsem na Slovensku nikdy nehrál.
V loňské sezoně v základní části jsi nasbíral 38 bodů (14 + 24) za 39 zápasů a patřil jsi k nejproduktivnějším hráčům Spartaku. Považuješ uplynulou sezonu za svou dosud nejlepší, nebo jsi už v kariéře zažil ještě povedenější ročník?
Tak v první řadě jsem rád, že se mi docela dařilo minulý rok jak po individuální stránce, tak i týmově. A ano, mezi muži je to zatím moje nejlepší sezona.
Statistiky ukazují, že umíš góly nejen střílet, ale i připravovat. Co tě na ledě baví víc – být tím, kdo akci zakončí, nebo tím, kdo na gól nahraje?
Myslím si, že každý dává radši góly, ale musím říct, že mně je to docela jedno. Každý kanadský bod udělá radost. Jedině když nahraju Jonášovi Kočicovi na gól, tak tehdy mám větší radost z asistence.
V sezoně bylo několik emotivních momentů, ať už domácí výhra 6:3 nad Znojmem nebo tvůj vítězný nájezd v utkání, kterým jste si vynutili rozhodující pátý zápas série. Na který zápas vzpomínáš nejraději ty osobně?
Samozřejmě rád vzpomínám na celou sérii se Znojmem a na můj nájezd, ale z celé sezony mám nejradši zápas v Hodoníně, kde přijelo hodně fanoušků a povedlo se nám vyhrocený zápas otočit z 1:3 v poslední třetině.
Máš nějaký předzápasový rituál nebo pověru, bez které nejdeš na led?
Neřekl bych, že mám něco tak zajímavého, jenom takové maličkosti, jako třeba že u pozdravu obou týmů stojím na modré čáře naprostřed hřiště. Potom nevím, jestli je to pověra, ale už třeba deset let nosím stejný spodek od ribána. Ještě dřív jsem měl i zápasové ponožky, ale ty jsou už dávno nepoužitelné.
Cestování bývá nedílnou součástí hokejového života. Jak to máš s dojížděním do Uherského Brodu a kolik času ti hokej kromě samotných tréninků a zápasů zabere na cestách?
Někdy je to dost otravné skrz to, že se hodně najezdím v práci a pak musím ještě dojíždět na hokej. Ale naštěstí to mám z domu do Brodu nějakých 35 minut, takže to není žádná hrůza.
Co rád děláš ve chvílích, kdy si můžeš od hokeje na chvíli odpočinout? 😊
Mimo sezonu v létě moc rád hraju tenis. Ten bych nejradši hrál každý den. Když ne tenis, tak většinou hraju na PlayStationu s kámošema.
Na závěr vzkaz pro fanoušky Spartaku – co bys jim chtěl před novou sezonou říct?
Hlavně chci poděkovat za to, kolik fanoušků chodilo minulou sezonu. Ten hokej je úplně o něčem jiném, když na zápas přijde fandit 1 000 lidí. Já už jen doufám, že se návštěvnost i naše výkony přenesou i do nadcházející sezony.
Děkuji moc za rozhovor. 😊 Přeji pohodovou letní přípravu, v nadcházející sezoně minimálně stejný bodový příspěvek a hlavně pevné zdraví! 😊
